Tentokrát jsme se v Archeoklubu vydali opravdu hluboko do minulosti – do paleolitu. Čekali nás lovci a sběrači, kamenné nástroje, jeskynní malby, přírodní pigmenty a nakonec také jeden z nejslavnějších pravěkých nálezů z našeho území – Věstonická venuše.
A stejně jako při předchozích setkáních se ukázalo, že děti si z Archeoklubu neodnášejí jen jednotlivé informace. Začínají je mezi sebou propojovat, klást otázky a hledat vlastní vysvětlení.
Co už víme o pravěku?
Na začátku jsme se nejprve vrátili k tomu, co jsme probírali v předchozích lekcích. A přišlo první příjemné překvapení. Děti si bez problémů vzpomněly na tradiční dělení pravěku na dobu kamennou, bronzovou a železnou. Čtyřletý Eda navíc věděl, že ze všech tří byla právě doba kamenná nejdelší.
Pak jsme se pustili do paleolitu.
Povídali jsme si o tom, jak lidé žili, co lovili, jaké materiály měli k dispozici a z čeho vyráběli své nástroje. Když přišla řeč na to, že kovy ještě neznali, Eda se okamžitě zarazil:
„A jak teda sekali dřevo? Měli nějaké kamenné sekerky?“
A právě takové otázky máme v Archeoklubu nejraději.
Eda si totiž pouze nezapamatoval novou informaci „v paleolitu neměli kov“. Okamžitě ji spojil s praktickým problémem: lidé potřebovali opracovávat dřevo – takže čím to dělali?
Najednou už nejde o učení jednotlivých údajů. Začínáme přemýšlet nad tím, jak mohl život v minulosti skutečně fungovat.
Jakou barvou namalovat mamuta?
Velkou část lekce jsme věnovali paleolitickému umění a jeskynním malbám. Prohlíželi jsme si známé obrazy z jeskyní, všímali si zvířat, která pravěcí lidé zobrazovali, a přemýšleli nad tím, odkud vůbec mohli získávat barvy.
Ukázali jsme si, že nepotřebovali tubu tempery ani výtvarné potřeby. Barvy měli kolem sebe – v minerálech, zeminách nebo dřevěném uhlí.
A přišla další otázka:
Zorka: „A jak získávali fialovou barvu?“
Než jsme stačili problém pořádně rozebrat, odpověděla Klárka:
„Malovali zvířata. Znáš nějaký fialový zvíře? Nepotřebovali ji.“
Těžko se s takovou argumentací přít. 🙂
Za veselou dětskou výměnou se ale opět skrývala docela zajímavá úvaha. Nestačí se ptát, jaké barvy dokázali pravěcí lidé vyrobit. Můžeme se také ptát, jaké barvy potřebovali vzhledem k tomu, co chtěli zobrazit.
Proč malovali právě v jeskyních?
A potom přišla otázka, na kterou už jsme dětem správnou odpověď dát nemohli.
Proč vlastně lidé vytvářeli některé malby hluboko v jeskyních?
Představili jsme si, co taková práce znamenala. Žádná elektrická světla, žádná pohodlná místnost. Bylo nutné dostat se do temných prostor, zajistit si světlo a přinést všechno potřebné. Přesto tam vznikala díla, která přežila desítky tisíc let.
Proč?
Nevíme jistě.
A právě to je pro Archeoklub důležité. Archeologie není soubor hotových odpovědí, které se děti mají naučit. Archeolog má nálezy a jejich kontext a z nich se snaží rekonstruovat lidské jednání, které už přímo pozorovat nemůže.
Zorka nad problémem chvíli přemýšlela a pak měla jasno:
„Protože malovali posvátná zvířata a nechtěli, aby je nepřátelé viděli.“
Je to správná odpověď?
To nevíme.
Je to hypotéza? Ano.
A v tu chvíli už můžeme začít přemýšlet jako archeologové: Co by Zorčinu hypotézu podporovalo? Co bychom museli v jeskyni najít? Jsou malby opravdu ukryté na špatně přístupných místech? Chodili k nim všichni, nebo jen někteří lidé? A existují také obrazy na místech, která takto ukrytá nebyla?
Jedna dětská věta tak může otevřít celou řadu dalších otázek.
A nakonec Věstonická venuše
Po všem přemýšlení přišla na řadu praktická část.
Seznámili jsme se s jedním z nejslavnějších paleolitických artefaktů z našeho území – Věstonickou venuší. Děti si ji mohly prohlédnout z různých stran a potom dostaly hlínu a jednoduchý úkol:
Zkuste vytvořit vlastní.
A tak se naše archeologická učebna na chvíli změnila v paleolitickou keramickou dílnu. Mačkalo se, tvarovalo, porovnávalo s předlohou, opravovalo – a samozřejmě se hlína postupně objevovala nejen na figurkách, ale také na rukou, stolech a všude tam, kam se hlína při práci s dětmi podle přírodních zákonů nevyhnutelně dostat musí. 🙂
Neučíme se jen odpovědi
Právě podobné okamžiky nám dělají na Archeoklubu největší radost.
Samozřejmě chceme, aby děti postupně získávaly základní představu o pravěku, archeologických obdobích, nálezech nebo práci archeologa. Mnohem důležitější ale je, aby se nebály ptát.
Co když něco nevíme?
Jak bychom to mohli zjistit?
Co nám nález skutečně říká?
A co už si pouze domýšlíme?
Existuje ještě jiné možné vysvětlení?
Čtyřleté dítě samozřejmě nemusí znát odborné pojmy jako archeologická interpretace nebo pracovní hypotéza. Může ale velmi dobře pochopit jejich princip.
Stačí mu dát prostor k otázce:
„A jak teda sekali dřevo?“
A někdy se také ukáže, že dlouhé odborné vysvětlování není potřeba vůbec.
Protože když se někdo zeptá na fialový pigment, může se vedle něj najít malá archeoložka, která celý problém uzavře jedinou větou:
„Znáš nějaký fialový zvíře? Nepotřebovali ji.“ 🙂