Stavíme pravěkou pec. A čistá práce to opravdu nebyla!
Na druhém setkání Archeoklubu Světluška jsme na chvíli odložili archeologické štětečky a pustili se do experimentální archeologie. Rozhodli jsme se totiž postavit vlastní pec – pokud možno podobným způsobem, jakým si lidé dokázali poradit dávno předtím, než existovaly cihly ze stavebnin a pytel hotové malty.
Základ pece jsme vytvořili z ohnutých prutů. Pak přišla na řadu hlína, seno a voda. A protože pořádnou hliněnou směs není úplně snadné zpracovat rukama, nastoupily nohy. Děti směs na plachtě šlapaly, hnětly a míchaly tak dlouho, až byla připravená k použití.
Potom už jsme po částech obalovali proutěnou konstrukci. Bylo potřeba hlínu pořádně přitlačit, vyplnit mezery a postupně vytvořit dostatečně silné stěny. Práce šla dětem skvěle od ruky – zvlášť když zjistily, že při ní vůbec není nutné zůstat čisté. Vlastně spíš naopak. 😄
Nakonec před námi stála malá hliněná pec. Zatím je ovšem teprve v hrubé stavbě. Teď ji čeká několik dní vysychání a potom první velmi opatrné zatopení. Teprve až bude opravdu suchá a zpevněná ohněm, zjistíme, zda jsme byli úspěšní stavitelé.
A jestli ano, čeká ji skutečná práce. Chceme v ní vypálit keramiku, kterou si děti samy vyrobí.
Archeologie totiž není jen o tom, co lidé v minulosti zanechali v zemi. Někdy se jejich životu snažíme porozumět také tím, že si jejich postupy sami vyzkoušíme. A občas přitom zjistíme, že cesta k poznání minulosti vede přes pořádnou hromadu bláta.
